Loveline
Loveline
To jednoho dne dorazí Bill Kaulitz do šatny zase poslední, protože si v autě zapomněl svůj batoh s vlastními kosmetickými přípravky. Ostatní členové kapely by to neřešili, ale Bill je v těchto věcech přeci důsledný a nikdy by nepřipustil, aby ho někdo líčil něčím, co nemá odzkoušené. Navíc stejně razil heslo, že nejlepší maskér je stejně on sám.
Kluci ho sjedou otrávenými pohledy a Georg se podívá na hodinky, aby zjistil, jak dlouho se ještě bude nudit, než koncert začne. Protože tyhle dlouhé chvíle nebaví nikoho, začne Tom jen tak plácat, zatímco Bill už se pomalu líčí: "To jsem se tak včera díval na Vivu, protože jsem ho hrozně nudil…“
"Vážně?" skočí mu do řeči Gustav, "vždyť jsi mi včera tvrdil, že vůbec nemáš čas!“ "No to bylo až potom," vysvětluje Tom a pokračuje: "Tak tam bylo to Loveline. No víte, kluci, jak tam ty infantilní holky píšou svý jména a svejch kluků a ono jim tam vyleze, na kolik procent se k sobě hoděj a pak tam jsou ještě napsaný ty kecy okolo?“
„No vim, co je to!“ přikývne Gustav
Bill oddálí řasenku od oka a naslouchá.
"Tak už jsem si docela zvykl, že tam čas od času bejvá i mý jméno s ňákou holkou, ale včera, kluci, teď se držte!" Chvilka napětí pro všechny, Bill si nervózně poposedne "Včera tam bylo TOM+BILL!"
Gustav a Georg vybouchnou smíchy, Tom se hrdě napřímí a Bill hlasitě polkne. Všichni se na něj podívají a on špitá: „Kluci, to jsem tam napsal já…“